Kandidát na ruského prezidenta Grigorij Javlinskij

20. prosince 2007 - Tomáš Lipták
20 Pro

Grigorij JavlinskijGrigorij Javlinskij je politikem západního stylu. Věří ve volný trh, má vynikající znalosti angličtiny, je podobně jako třeba Garri Kasparov charismatický a přemýšlivý. Oba jsou ostatně v západní Evropě a Americe velice oblíbení, což skoro vždy znamená, že doma je tomu právě naopak.

Mezi jeho největší úspěchy patří kandidatura na post prezidenta Ruské federace v roce 1996, kdy získal 7,3 % hlasů (5,5 mil. voličů).
   Je zřejmé, že Javlinskij nemá reálnou šanci na úspěch v prezidentských volbách, které proběhnou v příštím roce. Nehledě na to zůstává zajímavou otázkou, s jakou vizí tento profesionální ekonom vlastně do volebního klání vstupuje. Ve své poslední knize Perspektivy Rossiji (Perspektivy Ruska), věnované rozboru ruského hospodářství, označuje současnou ruskou ekonomiku termínem „periferní kapitalismus“.
   Přirovnání domácí eko­no­mic­ko­-so­ci­ál­ní situace k zemím třetího světa či periferním ekonomikám není v Rusku vlastně nic nového. Otevřeně se o těchto problémech mluví od konce Gorbačovovy éry. Mnohem větší výzvu pro všechny ruské tržně orientované intelektuály však představuje návrh řešení tohoto problému. Koneckonců je vždy jednodušší problémy uvidět a pojmenovat, než je efektivně vyřešit. V Rusku je situace o to komplikovanější, že i demokraticky smýšlející „prozápadníci“ si často nevědí rady, protože v zemi do značné míry chybí historická tradice volného trhu, vlastnických vztahů a celá řada občanských svobod (svoboda projevu, pohybu osob atd.), které tvoří pilíře fungující tržní ekonomiky.

Javlinského vize
Jakou vizi Javlinskij nabízí? Jedním z hlavních problémů je podle něj současný stav, kdy se lidé neumějí vzdát paternalistického řízení země. V praxi to znamená, že společnost očekává, že veškerá rozhodnutí a odpovědnost za ně přebírá vláda. Javlinskij ale oponuje: „Reformy, které se provádějí pouze shora, nejsou schopny reálně změnit způsob života a chování lidí, uvolnit jejich trůrčí energii.“ Zavedení demokracie jde podle něj ruku v ruce s decentralizací. „Je nutné decentralizovat nejen politickou moc, ale také finanční zdroje – to vše při dodržování demokratických procedur na regionální i místní úrovni. Rusko bude odsouzeno k nestabilitě a zpomalenému vývoji, pokud bude i nadále 80 % všech finančních zdrojů země koncentrováno v Moskvě,“ dodává Javlinskij. Jenže jde i o odpovědnost, která „předpokládá samostatnost v organizaci a samosprávě. Tento princip se musí rozšířit až do úplně nejnižších správních celků, tj. na úroveň obydlených osad. Úkolem federální vlády bude zabezpečit, aby se zákon, který bude ve všech regionech stejný, stal velkou integrující silou.“
   Spolu s decentralizací je nutné přijmout také institucionální reformy. Javlinskij upozorňuje, že je nezbytné zavést nová pravidla pro fungování tržních vztahů. Tyto reformy by měly především zpřetrhat staré dědictví minulosti, kdy administrativní orgány stály nad zákonem. „Soukromé firmy musí regulovat zákon, nikoliv vládní úředníci nebo místní baroni.“ Volná konkurence a soukromé vlastnictví dají vzniknout střední vrstvě.
   Javlinskij tvrdí, že pokud nebudou reformy přijaty do 5–10 let, může se stát, že Rusko s konečnou platností ztratí šanci na to, aby se stalo moderní a rozvinutou zemí. V opačném případě se projeví silné dezintegrační tendence, které se, jak tomu bylo v případě SSSR, stanou nepřekonatelnými.

Rusy liberalismus neoslovuje
S Javlinským nelze v mnoha věcech nesouhlasit. V závěru své nové knihy píše, že jeho cílem bylo zformulovat návrh a hlavní směr ekonomických reforem na příštích 10–15 let. Návrh Javlinského reforem však zůstává poněkud vágní koncepcí, a to i přesto, že je jistě nemožné přijít s hotovým řešením na všechny palčivé problémy současného Ruska. To je také hlavní nemoc ruských liberálů. Jednak mají neblednoucí image pomocníků Borise Jelcina, jehož vláda je pro řadové občany znamením všeobjímajícího úpadku, v prvé řadě ekonomického. Druhým, snad ještě zásadnějším problémem je, že argumenty o makroekonomické stabilitě a fiskální disciplíně nikdy nebyly politikou, která by dokázala oslovit značnou část obyvatel Ruska.

Citace pocházejí z knihy Grigorije Javlinského: Perspektivy Rossiji. Moskva, 2006.

Grigorij Javlinskij (*1952)
• hlavní představitel ruského liberalismu
• zakladatel liberální strany Jabloko
• místopředseda první demokratické ruské vlády (1990–1991)